Klinická doporučení ČSPM
Metodická doporučení ČSPM
Instruktážní videa
Užitečné materiály a odkazy

Česká společnost paliativní medicíny uveřejňuje klinická doporučení k paliativní léčbě a péči o pacienty s COVID-19

Základní teze: Těžce nemocným a umírajícím pacientům s COVID-19 musíme zajistit náležitou paliativní péči.

Současná epidemie COVID -19 představuje zásadní výzvu pro všechny segmenty zdravotního a sociálního systému. Exponenciálně narůstá počet nakažených. Na základě především zahraničních dat lze říci, že u 15-20% pacientů je průběh onemocnění spojený se závažnou dušností a respirační insuficiencí vyžadující hospitalizaci. Přibližně u 5% stav vyžaduje překlad do prostředí intenzivní péče, často v důsledku respiračního selhání s nutností umělé plicní ventilace nebo dokonce ECMO. U 3-5% pacientů je průběh onemocnění letální (toto procento výrazně roste s věkem). Zvýšené riziko závažného průběhu je u pacientů s jedním nebo více chronickými orgánovými onemocněními, s onkologickým onemocněním a obecně u pacientů starších. I přes optimální využití kapacit českého zdravotnictví je nutné očekávat, že se část pacientů v přímém důsledku infekce COVID -19 dostane do kritického stavu a následně zemře. Zkušenost z ostatních evropských zemí ukazuje, že se pandemie COVID-19 bezprostředně dotýká některých oblastí, které úzce souvisí s paliativní péčí. Česká společnost paliativní medicíny ČLS JEP identifikovala 4 oblasti, které v této souvislosti považuje za kriticky důležité. Právě těchto oblastí se týkají informační a edukační materiály pro zdravotníky a laické pečující, které předkládáme k obecnému použití.

1. Rozhodování a dokumentace rozsahu péče u pacientů se závažným průběhem COVID-19. Jakým způsobem rozhodovat o přiměřeném rozsahu péče? V současné době se s nebývalou naléhavostí otevírá otázka po definici účelné, přiměřené, z pacientových hodnot a preferencí vycházející zdravotní péče. U kterých pacientů má být zvažována intenzivní péče vč. umělé plicní ventilace nebo další přístrojová náhrada selhávajících orgánových funkcí? Vzhledem k často velmi rychlému a dramatickému průběhu infekce je toto závažné rozhodnutí třeba s pacientem otevřít (je-li to možné) a rozhodnout prakticky v okamžiku zjištěné SARS-CoV-2-pozitivity. Toto rozhodování má závažné klinické, etické, právní a komunikační souvislosti a důsledky. V ČR zatím tento rozhodovací proces – především po stránce zohlednění perspektivy a přání pacienta – není součástí běžné klinické praxe. Je proto nezbytné ho systematicky kultivovat.

2. Management dušnosti, úzkosti a dalších tělesných symptomů. Jak řešit tělesný a psychický diskomfort u pacientů, u kterých bylo rozhodnuto o limitaci péče a nevyužití postupů intenzivní péče? Tito pacienti – na standardních odděleních nemocnic, v následné a dlouhodobé péči, ale také doma nebo v domovech pro seniory – zakouší výraznou dušnost, strach a úzkost. Tyto potíže se navíc mohou s postupujícím respiračním selháním v závěru života prohlubovat. Je potřeba na ně adekvátně reagovat.

3. Zajištění komplexní podpory při umírání. Vysoká nakažlivost COVID-19 vede k nutnosti řady opatření, jejichž základním principem je maximální izolace nemocných a důsledná bariérová ochrana všech ostatních. Konkrétní projevy těchto opatření – povinné užívání ochranných pomůcek, zákazy návštěv v nemocnicích a domovech pro seniory, režim karantény – mohou vést u pacientů v závěru života k radikální sociální izolaci. K izolaci a osamělosti v situaci, kdy přítomnost blízkých osob, jejich emoční podpora, ale také např. možnost naplnit spirituální potřeby, představují zcela fundamentální aspekty dobré paliativní péče. I přes pochopitelnou všeobecnou snahu o „přísnou izolaci, minimalizaci rizika přenosu nákazy a minimalizaci počtu úmrtí na COVID-19“ je třeba ve zdravotnických i sociálních zařízeních aktivně a kreativně hledat způsoby, jak izolaci a vynucenou samotu kriticky nemocných a umírajících překonávat (např. videokomunikace s rodinou, rozhovor s psychologem či kaplanem, možnost návštěv pacientových blízkých s náležitými ochrannými pomůckami atd.).

4. Nové formy poskytování domácí a komunitní paliativní péče. Nutnost izolace a bariérové ochrany pacientů i zdravotníků v kombinaci s obecným nedostatkem ochranných pomůcek vedly ke změně způsobu poskytování paliativní péče v domácím prostředí. Většina domácích hospiců významně zredukovala počet přímých návštěv u pacientů. Někdy je samozřejmě osobní návštěva lékaře a sestry nezbytná. Komunikace ale probíhá převážně telefonicky. V situaci pandemie tak musí být pečující rodiny a pacientovi blízcí edukováni, jak o pacienta pečovat včetně provádění některých výkonů, které by za normálních poměrů provedla zdravotní sestra (např. zavedení podkožní kanyly k aplikaci hydratace a léčiv, spuštění s.c. hydratační infuze, podání s.c. záchranné medikace atd.).

Počet nakažených pacientů v ČR narůstá. Významně také narůstá počet nakažených seniorů v prostředí pobytových zařízení sociálních služeb a následné a dlouhodobé zdravotní péče. U těchto pacientů je vysoké riziko závažného průběhu a úmrtí. Současně je pravděpodobné, že u významné části těchto starších a polymorbidních pacientů bude rozsah intenzivní péče určitým způsobem limitován a nebudou hospitalizováni v prostředí intenzivní péče. Je proto nezbytné, aby byli všichni zdravotníci, kteří budou o tyto pacienty pečovat, seznámeni s možnostmi paliativní péče a měli k tomu dostupné nezbytné léky (a samozřejmě také ochranné pomůcky). Paliativní konziliární týmy v nemocnicích, ambulance paliativní medicíny a mobilní hospice jsou připraveny ostatním kolegům pomoci: při náročném rozhodování o přiměřeném rozsahu péče, při složitých a často emočně vypjatých hovorech s pacienty a jejich blízkými a rovněž při řešení obtížně zvládnutelných symptomů.

Česká společnost paliativní medicíny ČLS JEP ve svých doporučeních a praktických postupech pokrývá výše uvedené klinické situace a symptomy, se kterými se budeme v souvislosti s pandemii COVID-19 setkávat. Postupy jsou aplikovatelné v nemocničním, ambulantním i domácím prostředí.

Věříme, že je zdravotníci v následujících náročných týdnech a měsících využijí k dobré péči o své pacienty.

Za autorský kolektiv
MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D.
předseda ČSPM ČLS JEP

Napíšte nám

Máte nějaký dotaz či připomínku? Neváhejte nám napsat pomocí tohoto kontaktního formuláře.







Vydání publikací podpořil Nadační fond Avast

Česká společnost paliativní medicíny ČLS JEP
Žlutý kopec 7
656 53 Brno
info@paliativnimedicina.cz